Nedokonceny vylet

Ahoj cykloturisti, už delší dobu se těším na výroční oheň V Čermné ve Slezsku. Sleduji počasí a vypadá to špatně. Dokonce jsou v okolí záplavy. Moc rád bych jel a pořád sleduji Internet, jak se vyvine počasí. Nakonec se v sobotu ráno rozhodnu, že pojedu. Mračna by měla podle předpovědi jít kolem východní hranice Moravy.
Vyjíždím na Holešov a brzo mám první problém. Za Martinicemi je cesta přebagrovaná do hloubky dva metry. Staví se zde nový most přes potok. Stavební dělníci si zde dali desku na přecházení, ale to mně s naloženým kolem nevyhovuje. Musel bych zdělat tašky a spací pytel z nosiče. Nakonec mně nějaký starší pán s kolem poradí, že kousek v poli je přejezd pro traktory. Objíždím to a stejně to není lehké. Musím kolo přetáhnout přes bažinu. Konečně jedu na Holešov. Proti sobě potkávám naloženou cyklistku s přívěsným vozíčkem. Říkám ji, že zde neprojede a radím, jak může překonat překážku, když odpojí vozík. Ona má ve vozíku děcko. Ona se přesto rozhodne pokračovat a jede dál. Já se za Holešovem vydávám k Bystřici a začínám sbírat první dešťové kapky. Hrozně černá mračna se ženou podél kopců od Hostýna. To odpovídá předpovědi počasí a já jedu dál. Za Bystřicí občas trošku zmoknu, ale je to v pohodě. Cesta je mokrá, ale déšť míří na jih.
Hodně se obávám, jestli přejedu řeku Bečvu do Hranic. Na mostě zjišťuji, že voda již opadla, ale na oplátku se spouští lehký deštík. Přesto jedu dál. Ve městě vidím části domů, které zaplavila Bečva, ale i divoký potok který vystoupil z hlubokého kamenného koryta. Lidé všude uklízejí naplavené věci do kontejnerů. Je vidět, že jsou nešťastní. Projíždím kolem židovské basiliky po cyklotrase. Za viaduktem jedu podél potoka, který napáchal tolik škod. Místy je dobře vymletý. U dálničního přejezdu vychází slunce a já se sluním a svačím. Ve chvilce přijde mrak a skropí mě dávkou vody. Pokračuji dále a dostávám se do části, kde povodeň zaplavila cyklotrasu. Musím se dostat na lavičku a přes potok. Tlačím kolo blátem nějakému pánovi po zahradě. Pozdravím jej a on velmi smutně odpoví. Úplně jsem cítil jak je ten člověk nešťastný. Všechno se to na mne přeneslo. Už tam má bagr a ten uklízí velké naplaveniny.
Tak a teď už mám před sebou několikakilometrové stoupání do výšky 560 m.n.m. Napřed se ještě zastavím u romantického jezera v kamenolomu Olšovec. V lese teče voda po cestě a já jedu jako v potoku. Aspoň si umyji pláště od bláta. Nohy mám také jako čuník. Špatné je, že občas proletí auto a udělá spršku. Na kopci v Partutovicích se jdu podívat na větrný mlýn. Mají zde pěkné vyřezávané věci. Začíná mně být zima. Je to tím, že jsem propocený vyšlapal na otevřený hřeben a fouká zde studený vítr. Po prohlídce se vydávám dál a začíná pršet. Napřed si myslím, že to přejde jako pokaždé. Mýlil jsem se. Ve chvíli jsem mokrý a oblékám si pláštěnku na mokrý dres. Za hlavní cestou na Potštát je větrná elektrárna. Je špatně vidět v dešti. Déšť je stále silnější a já se na začátku obce Spálov rozhoduji zabydlet v autobusové zastávce. Je dobře udělaná. Má vchod a lze se schovat před přímým deštěm a větrem. Od pána v protějším domku si beru dva litry vody. On pořád běhá s károu a vyváží sudy plné vody z domku. Asi mu někam teče. Já se snažím svléknout přilepené mokré šaty a také se začínám klepat zimou. Brzo jsem se převlékl a uvařil čaj. To už je dobré. Teď rozkládám věci na lavičku, aby se na zítřek usušily. Sedím v lavičce a čekám, až přijde večer. Jsem unavený. Celou cestu jsem jel proti silnému větru a do kopce. Nechci si lehnout dříve, než bude tma. Déšť a vítr se postaraly, že obloha se brzo zatáhla. Uléhám a myslím na kamarády u ohně. Trošku ve mně vrtá červíček, že jsem to měl dojet. Na druhou stranu, na místě konání je jen les a já bych nemohl v suchu převléci a další problém. Musel bych vyvléci kolo po blátivé lesní cestě na osadu. Navíc nemám stan. Jenom igelit.
Noc prožívám jako nějaký bezdomovec. Lavička je tvrdá a krátká. Stále hledám polohu, jak se složit abych mohl trošku ležet. Přesto usínám a občas se probouzím, když poryv větru začne mlátit větvemi stromů. Přemýšlím nad tím, jestli zítra bude možné při takovém dešti přejet Bečvu. Za svítání vstávám a vidím, že stále prší. Navíc je mlha. Měl jsem v plánu pokračovat dál na sever, ale tak se rozhoduji jet domů. Vařím si z poslední vody čaj a snídám oplatky. Na rybičky ani Majku nemá chuť. Včera večer se mně Majka s teplým čajem znechutila. Oblékám si mokré věci a něco beru i ze suchých šatů v kterých jsem spal. Kdo si ráno v chladnu neoblékal mokré šaty, nepochopí moje pocity.
Vyrážím do deště a mlhy. Naštěstí mám žlutou pláštěnku a je mě vidět. Stejně tu nic nejezdí. Jen občas koňské povozy. Projíždím kolem větrné elektrány. Není v mlze vidět a jen slyším zvuk od rotorů. Po překonání kopce do Partutovic mám před sebou dlouhý sjezd do Hranic. Musím jet opatrně, na cestě je zimní štěrk a teče voda jako v potoku. Když vyjedu z lesa v první vesnici, tak cesta je suchá. Začínám litovat, že jsem nezkusil dokončit můj plán. Ono asi stačilo klesnout o několik stovek metrů do údolí. Nikde se nezastavuji a projíždím hranicemi a nabírám směr na Bystřici. Kolem sebe vidím hrozné dešťové mraky. Snad jim ujedu. Za Holešovem se rozhoduji pro jinou cestu. Vím, že se tam také staví, ale před týdnem to šlo projet. Chyba, oni zde vybagrovali mimoúrovňovou křižovatku. Sjíždím s kolem do koryta a pak ho tlačím do výšky asi tři metry. Nakonec jsem na poli a jdu k cestě do Tlumačova. V této chvíli je jasné, že cyklista nemá slušnou možnost jak se dostat do Holešova. Další cyklotrasa je také překopaná a tak jedu po hlavní cestě. Domů dojíždím hladný a žíznivý. Od rána jsem nic neměl. Zvládl jsem to zajet jedním vrzem. Podívám se z okna a venku prší. To jsem měl i trošku štěstí. Snad to příští rok vyjde a já uvidím kamarády u táborového ohně. Zase se mám na co těšit.

Celkem jsem ujel 142 km většinu v dešti.
28.06.2009