Orechovka

Ahoj cykloturisti, dnešní ráno jsem byl v pět hodin probuzen dešťovými kapkami na okno. V první chvíli jsem dostal strach, že z mého dnešního výletu nic nebude. Mám volný pátek a chtěl jsem se projet na kole. Proto jsem zapnul počítač a zjistil jsem, že venku neprší. Čemu se dá dnes věřit. Navíc pro mne byla směrodatná informace, že bouřka přijde až ve 14 hodin. Tak jsem si zajel do pekařství na čerstvý chleba z Bojkovic a posnídal jsem.
Na cestu vyrážím přes Napajedla do Včelar. Vyhýbám se frekventované cestě do Bílovic. Pak jedu na kopec do Mistřic a dále na vrchol až nad Hradčovice. Ve vzduchu je cítit vlhkost a teplo. Přímo je dusno. Myslím si, že za těchto podmínek by nemocný člověk kopec nevyjel. Zkouším dělat fotku k Buchlovu a na Velkou Javořinu. Na obloze jsou těžká mračna a v dálce opar. Nic moc. Dole za Hradčovicemi fotím stromovou alej. Je zde úplný klid. Klidně jsem mohl stát i na prostředku cesty. Vzpomínáte na časy, kdy tu vedla hlavní cesta do Brna? To byl jiný provoz. Ve Vlčnově jsem byl příjemně překvapen, přes celou vesnici vede nová asfaltová cesta. Dříve tu byla hrozná kostkovice. Byla tak hrozná, že jsem sem jezdil testovat seřízení kola. Za Hlukem jsem se první zastavil kousek od místa, kde se testují letecké přístroje. Pak jsem přijel ke krásně opravené kapličce a kempinku.
Tak a teď jsem měl před sebou lepší činnost a to koupit si Ořechovku. Už je vám to jasné jsem ve vesnici Boršice u Blatnice. Kousíček vyšlapu na kopec a stojím před firmou. Všechno je zavřené a zkouším zvonit na různé zvonky a ono nic. Nikdo bránu neotvírá. Nakonec slyším ze dvora hlas dětí a jdu nahlédnout přes plot. Je tam s nimi mladá maminka a ta mě zve dovnitř. Vysvětluje, že všichni odjeli na služební cestu a tak nakupujeme spolu. Firma sídlí v pěkném domě a nikoho by nenapadlo, že stojí před malým lihovarem. I vnitřek firmy je pěkně upraven a všude je čisto. Je to dobrý nápad využít firemní budovu i pro bydlení. Občas takové firmy vidím při svých zahraničních cestách. Paní byla moc hodná a dobře mně to zabalila. Trošku jsme i pokecali o životě a zdejším kraji. Nakonec pocházím z této oblasti také.
Dobroty /léčivo/ mám naložené a šlapu na kopec nad vesnici. Dobře vím, že budu odměněn dlouhým sjezdem až do Blatnice pod Sv. Antonínkem. Před nájezdem do slušného kopce se zastavuji udělat fotky u vinných sklepů. Jak na potvoru jede na kopec traktor a já nemám takovou rychlost abych jej předjel, tak musím jet kousek za ním. Před vrcholem raději zastavuji a dělám fotku na vinohrady a okolní kopce.
Když jsem při jel ke kostelu, tak jsem měl štěstí na pána, který zde koná službu a mohl jsem si koupit pohlednice a brožurku s historií tohoto poutního místa. Pán je moc ochotný a nechává mě prohlédnout kostel. Pasuje nám řeč a dozvídám se o knížce, kterou bych si mohl přečíst. Já občas čtu životopisy lidí v románovém ztvárnění. Nakonec víte, jak jsem minulý rok jel na kole do Švýcarska do Lucernu. Podívat se na místo, o kterém jsem četl v knížce. Venku už dnes podruhé začíná pršet, ale po chvilce to přestává a já musím opatrně sjet po mokré cestě do údolí.
Než vyjedu, tak na vrchol přijde tlačící cyklista. Slovo dalo slovo a jedeme spolu. On byl koupit víno v Blatnici. Je s kamarády na rybářských závodech v Ostrožské. Má blbé tašky a ony se mu stáčejí s nákladem do špic. Jedeme pomalu a kecáme o životě. On zná mého kamaráda z Tiché - Knébla cyklocestovatele. Možná, jste četli jeho knížku, jak putoval s kamarádkou na kole do Afganistánu. Jedeme spolu až do Ostrožské a on se ještě zastavuje v řeznictví, má hodně úkolů jak zajistit své kamarády aby neumřeli hlady. Stejně by se mnou nejel kolem štěrkoviště. Kamarádi mu slíbili, že mu přijedou naproti s lodičků.
Já vyrážím sám kolem štěrkoviště a ani by, jste nevěřili, že se zde dnes nikdo neopaluje. Dokonce ani nudisti. Po chvilce doháním skupinku turistů a volám, aby mě pustili projet. Říkám, že nebrzdím a každého přejedu. Na to reaguje slečna hodně nad 100 kg, ať si ji zkusím přejet, jak to dopadne. Raději peláším pryč. Stejně už začíná lehce pršet. Naštěstí v Kostelanech neprší a já jedu jako král po nové cyklostezce do Starého Města. Podél Baťova kanálu je to pohoda a dokonce najíždím na nový asfaltový úsek do Spytihněvi. Jen je škoda, že se spustil pořádný déšť a já nestíhám obléci pláštěnku. Byl to problém dostat mokré ruky do gumové pláštěnky. Ona se na mě přilepila a já jsem moknul. Nakonec jsem zvítězil nad pláštěnkou a jel jsem v dešti až domů. Jen je škoda, že ještě neudělali cyklostezku k Pahrbku. Tak jsem musel nakonec na hlavní cestu. Je pátek a řidiči kamiónů jezdí jako blázni. Navíc kolem sebe stříkají vodu na všechny strany. Domů jsem přijel v pořádku a brzo přišla na návštěvu i maminka. Dal jsem ji okoštovat Ořechovku a ona chtěla za chvíli znovu, že je dobrá. To už jsem dělal drahoty, ať mně to nevypije. Ona neví, že mám pro ni jednu láhev schovanou k narozeninám.

Ujel jsem 90 km v dusném počasí a nakonec jsem i důkladně zmokl. Průměrná rychlost 20 km/hod.

http://www.zufanek.cz/

http://www.camping-babihora.com/index-cz.htm

19.06.2009