Trampský guláš

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, přišlo nám znenadání letní počasí a já musím jet na Trampský guláš. Už se hodně těším na hezké trampské písničky.

V sobotu ráno vyjíždím po sedmé hodině. Jsem oblečen jako by mrzlo. Jenže to počasí je zrádné. Je ledový vzduch a musíte se obléci. Když jedu naoblékaný, tak se mně špatně šlape a potím se. To pocení je nejhorší. Žádné sportovní oblečení v takových podmínkách nefunguje dobře. Uvařil jsem si do plastové termosky čaj a za Bystřicí je už studený. Ve Skaličce nahlížím do statku s vytlučenými okny, jestli naši spoluobčané přežili zimu a můžu vás ujistit, že ano. Možná jich bude i více. Tentokráte se ještě v Bečvě nekoupali. Udělal jsem fotku na zavěšeném mostě a jedu dále. To už jsem za Bělotínem a začínají hrozně zničené cesty. My u nás ve Zlíně říkáme, že máme zničené cesty, ale Ostravsko nás překonává. Musím si všude dávat pozor, abych se v nějaké hluboké jámě nevyboural. Ve Vražném si dělám u rodného domu Mendela přestávku. Snědl jsem chleba, který jsem si na cestu nachystal. Teď už jsem za půlkou trasy.

Svou cestu zpestřuji o návštěvu na Opavsku. Je to malá zajížďka /20 km/ na kopec. Po návštěvě jedu jako pán bez šlapání do údolí. V dálce vidím zasněžené kopce a tam někam jedu. Cestu znám a jedu na jistotu. Udělalo se už hodně teplo a odložil jsem některé vrstvy. Hlavně spodky. S těmi se špatně šlape. U jednoho rybníku jsem viděl holku, jak se opaluje. Za Jistebníkem projíždím mezi rybníky a je to zde velmi romantické. Také je tu hodně cykloturistů. Obléhají hospody a užívají si prvního výletu. Cesta je v dezolátním stavu a velmi úzká. Jezdí zde bezohlední řidiči jak chahaři z Ostravy. Nevím, proč na takové cestě mezi cyklisty spěchají.

Do Staré Bělé přijíždím úplně dehydrovaný. V puse mám takové sucho, že mám přilepený jazyk a cítím, jak mně praskají rty. Je to pochopitelné. Hodně oblečený jsem se potil a vypil jsem jen ráno jeden litr čaje. Paní ve výčepu moji situaci chápe a dělá mně velký čaj do kriglu od piva. Už mě zná. Naposledy jsem sem přijel v sněhovém dešti a to mně musela dát i rum do čaje. Já se mezi tím převlékám na WC a umývám si zasolené tváře. Všechny věci si roztahuji na stůl a lavičky. Chci si to usušit. To ještě netuším, že na věci zapomenu a budu je večer sbírat za tmy vlhké.
Na koncert jsem dorazil pozdě, ale i tak mám před sebou hodně hodin krásného poslechu. Místnost je tradičně vyzdobena fotografiemi a kronikami. I Zajac zde ukazuje fotky z Aljašky. Má je moc hezké. Místnost v hájence je stále plná. U výčepu a kuchyně stále někdo stojí. Mají zde dobrý guláš. Obsluha jsou dobrovolníci a hodně se snaží.

Nebudu popisovat jednotlivé skupiny, ale naznačím, co mě zaujalo. Nejvíce to byla bluegrassová kapela BG styl. To je hudba, kterou mám hodně rád. Tempo di Šlak zaujalo věkovým průměrem a je jich tolik jako Alexandrovců. Ani se nevejdou na jeviště. Mají i staršího člena, který má problém vylézt na jeviště. Tempo di Vlak podává stále hezký výkon a není na nich co hodnotit. Jsou pořadatelé a hrají stále stejně hezky. Teď budou křtít nové CD. Hodně se mně líbilo duo z Plzně. Holka hezky zpívala. Hezké bylo i divadelní vystoupení čtyř děvčat. Tentokráte na téma jak to mají ženské v životě těžké. Bylo to hodně peprné a nemohu takové výrazy uvádět. Všichni jsme se hodně smáli. Byla tam i zahraniční účast ze Slovenska. Člověk si trošku na tu změnu musí zvykat. Já mam v hlavě trampskou píseň jen v Češtině. Jsme jediní na světě s tímto žánrem. Slovenština mně problémy nedělá. Celé dětství jsem poslouchal TV ve Slovenštině. Asi se rozjedu na Slovensko na nějaký festival. Trošku mimo naše zaměření bylo vystoupení dětí našich kamarádů. Přesto, že vyrostli u táborových ohňů tak jejich tvorba je zaměřena jiným směrem. Řekl bych četbou knih, které jsou v dnešní době mládeži předkládány. Na řadu přišel i protestsong. Bohužel to všichni v zaměstnání cítíme a nemusím popisovat o čem zpěvák zpíval. Heslo nebát se a nekrást už v politice neplatí. Rackovy sprosťárny přišly až po 22 hodině. Hodně děvčat se červenalo, ale on píše texty ze života. Když něco vidí v tramvaji, tak to zhudební. Po půlnoci začalo společné hraní. Všichni muzikanti se sesedli dokolečka a hráli co je zrovna napadlo. To už tak bylo až do rána. Postupně odpadali a já vám nemohu podat přesnější informace, protože jsem si venku přehodil celtu přes lavičku a vlezl jsem si ve spacáku pod ní. Nevím, jaká byla teplota, ale foukal jsem mlhu. Bylo to krásné usínaní do uší mně zněla krásná hudba a zpěv a já jsem se díval na nebe plné hvězd a k tomu nádherně svítil dorůstající měsíc. To nejde popsat. To musíte prožít a k tomu si přidat chlad a hledání polohy, při které vám nepůjde zima do spacáku.

Ani nevím, jak jsem usnul. Přesto řeknu, že jsem poctivě poslouchal. Probudil jsem se až ráno za světla. To už všichni spali. Sbalil jsem si věci a uvařil čaj. Část jsem si nalil do termosky a zbytek jsem vypil. Měl jsem před sebou dlouhou cestu domů a měl jsem dát organizmu dostatek tekutin. Vyjíždím zase nabalen, abych neprochladl. Teď mám, ale hned před sebou kopce. Jedu nejistotu. Už jsem tuto trasu jel minulý rok. Postupně se rozpínám, a měním tlusté věci za tenké. Po trase mám dva větrné mlýny a tak jedu udělat fotky. Dokonce jsem našel i zemskou osu ve Fryčovicích. Podél potoka vede značená cyklotrasa a já se nemusím start jak se dostanu do Hukvald. Město je na prudkém kopci. Stánkaři si chystají živobytí a já si jdu do pekárny koupit povidlový koláč. Na hrad nepůjdu, to bych se s kolem nadřel. Zastavím se jen u rodného domku Leoše Janáčka. Teď je můj nejbližší cíl Frenštát. To, ale musím překonat nějaké kopečky. Před Frenštátem na cestě divočí motorkáři. Vlněním si zahřívají gumy a dělají vše proto, aby se zabili. Ve Frenštátě pociťuji, že se mně nechce nějak šlapat do sedla. Je to dlouhý táhlý kopec a slunce do mne praží. Věci si neschovávám, budu je potřebovat ve sjezdu.

Do Rožnova jsem dojel v pohodě. Jen ty čtyřkolky jsou hrozné. Jezdí tak rychle, že jim auta nestačí. Mají malé skupinky a užívají si rychlosti. Ve městě předvádí svou akceleraci a jízdu ve smyku přes křižovatku. Můžou jezdit po městě, když nemají SPZ? Cesta do Valmezu je po rovině, ale po hlavní cestě. Dokonce jsem zde našel značenou cyklotrasu. Provede cyklistu po všech čertech. Proto všichni cyklisté jedou po hlavní cestě. Ve Valmezu si v parku dávám teplou Majku, mnozí z vás by se pozvraceli. Já jsem ji hrdinně snědl. Zatím nemám problémy. Cesta do Bystřice je nebezpečná jako vždy. Řidiči po této úzké a klikaté cestě jezdí jako urvaní ze řetězu. Strašně nerad tu jezdím. Zážitky ani nebudu popisovat. Přes Holešov jsem projel v pohodě. Doma jsem byl dříve, než jsem odhadl.

Ujel jsem 246 km s průměrnou rychlostí 22 km/hod.

Když vidím, že to byl můj letošní delší výlet a celou zimu jsem nijak netrénoval, tak je to dobrý výkon. Ke všemu ještě s plnými taškami. Naložil jsem je dobře a kolo mně nevlnilo.

4. – 5.4.2009