Cyklostezka Salaš

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, nejdříve se zmíním, jaký byl tento týden. V úterý jsem z naší firmy vyjížděl v 21:30 hod a byla taková sněhová metel, že jsem se musel schovat na vrátnici. Ve chvíli bylo všechno bílé. Ve středu ráno jsem vyjížděl do práce a bylo -5 C. V pátek jsem se v práci zdržel s update PC a opouštěl jsem firmu jako poslední. Když jsem projížděl vrátnicí, tak lilo jako z konve. Paní vrátná říkala, že mě lituje. Moc jí to nevěřím. O Vánocích byla jediná, kdo dojel do práce na kole po sněhu a ledě v prostředním pruhu. Víc toho silničáři neprohrnuli. Asi ji měli řidiči hodně rádi. Ona hlídá firmu, tak že jezdí kolem budov na kole.

Dnes jsem se hrál na doktora. Začal mně rezonovat ventilátor ve zdroji. Udělal jsem operaci a brzo jsem zjistil, že pitvám. Musím koupit novou vrtuli a v PC mám teď starý zdroj. Já mám v PC takový zdroj, ve kterém se vrtule netočí, jen když čidlo řekne, že je mu horko, tak ochladí. Já mám rád úplně tiché PC. Jako doktor bych se měl dobře. Dostával bych provize od pohřební služby. Nebo to tak v dnešní době není?
Odpoledne jsem vyrazil na Bunč. Napřed jsem jel do Žlutav od Moravy. Je to velký kopec a dohnal jsem holku, jak tlačí horské kolo. Chvíli jsem ji povzbuzoval a ona se smála. Měla celé záda holé, jak jí frajerce vylezla bunda. Chladno nepociťovala, byla dobře obalená špekem. Nad Kostelanama jsem vjel na lesní cestu a oklikou jsem dojel na Bunč. Bylo zde hodně zaparkovaných aut a všude ležel nepořádek. Igelity a polystyren. Horská chata se opravuje a práci provádí zedníci, kteří po sobě vůbec neuklízí. Divím se majiteli, že něco takového dovolí. Vždyť jeto jeho okolí a vizitka.

Z Bunče jsem sjel kolem Hubertky a Lvích hlav k památníku do Salaše. Cestou jsem klesal po jižní straně a sluníčko tam krásně hřálo. Ani nevím, jak se mi na mysl dostala jedna trempská píseň. To už samo hovoří o tom, jak v dobré náladě jsem byl. Dole u památníku je nová informační tabule. Udělal jsem fotky a když jsem fotil památník, tak šly od něj dvě holky. Mně to nevadilo, ale ony se začaly schovávat, abych měl hezké fotky. Nakonec jedna za mnou přišla a kecali jsme o cestování. Po chvíli jsme si uvědomili, že její kamarádka stále stojí schovaná za památníkem. Tak jsme ji prozradili, že už může vylézt. Holky každou sobotu jezdí na výlet. Vždy nechají někde auto a jdou pěšky na tůru. Byly mně moc sympatické a uměl bych si takové kamarádky na cestách představit.

Na konci Salaše jsem objevil novou cyklostezku. Krásný asfalt a velké kameny, aby tam nejezdila auta. S radostí jsem vyjel, ale po chvíli jsem měl plnou pusu písku. Po cyklostezce projela skupinka terénních motocyklů. Bylo jich asi pět. Někteří cyklisté se jim snažili překážet, ale oni je v pohodě objeli po poli. Tak už vím, proč zde bylo na krásném asfaltě tolik kusů bláta. Jezdili zde také bruslaři a malé děti. Nakonec zmizeli za velkého rambajzu v lese. Jestli to, tak půjde dál, tak nebudeme moci jezdit do lesa ani na kole. Cyklostezka se napojuje na cyklostezku na Velehradě a vede až do Uh. Hradiště. To znamená, že rodinka může vyrazit na výlet a na trase asi 15 km nevjede na cestu.

Na Velehradě jsem zašel do kostela. Byl jsem tam úplně sám a byl to moc příjemný pocit. Jen kdyby tam nebyla tak hrozná zima. Vzal jsem si časopisy a ohřál jsem se až venku. Lituji pobožné lidi, kteří v takových podmínkách sedí v kostele. Je, ale možné, že oni necítí chlad.

Do St. Města jsem se vydal po cyklostezce. Byl hrozný vítr a chvílemi jsem to nemohl ani ušlapat. Na nejvyšším vrcholu jsem potkal mladou jeptišku. Šla pěšky asi od vlaku v St.M. a za sebou vlekla velkou tašku na kolečkách. Vítr byl tak silný, že na ní rval její šedý hábit. Bylo mně jí líto, jak se trápí, ale ona své utrpení nesla hrdinsky. Vždyť mohla jít na stopa a určitě první auto by jí svezlo. Umím si, ale představit nějakého vyžraného farářa jak se veze v autě. Ten by nešel pěšky. Jen dělníci víry musí trpět. To už, ale moje myšlenky utekly do švýcarských Alp, kde jsem byl minulý rok navštívit klášter jedné významné řádové sestry. Zakladatelky dnešních sestřiček v nemocnici.

Na cyklotrasu podél Baťova kanálu jsem nejel. Do Spytihněvi bych v blátě neprojel. Jel jsem přes Sušice a Jalubí. Na jednom místě vede JZD cesta a jeden blbý řidič mě za každou cenu chtěl předjet. Málem mě srazil. Cesta je tam úzká. Nevím, kam spěchal, na takové cestě nic nenahoní. Ani se nemůžete divit, že jsem po několika kilometrech havarovanému řidiči přál jeho neštěstí. Zas je o jedno auto na cestách méně. Bylo jasné, že jel rychle a nezvládl zatáčku.

Ujel jsem 60 km za krásného počasí. Dokonce někteří cyklisté vyrazili v krátkém rukávě. Jen ten silný větr byl jak sa říká fúká od Hradišťa.

28.03.2009