Festival cestovatelů

Ahoj cykloturisti, ve Zlíně probíhá festival Neznámá země. Na sobotu připadl výlet do Včelar s přednáškou v Bílovicích.

Ze Zlína vyrazili účastníci za doprovodu malíře Ivana Křemečka do Včelar. Malíře znáte z časopisu cykloturistika, vydal knížku a já jsem vás informoval před dvěma roky o jeho výstavě v Buchlovicích. Ve Včelarech byl sraz u historické vykopávky prvního jízdního kola. Vykopávka je umístěna za hospodou u fotbalového hřiště. Vesnice se rozvíjí a provádí opravy na hřišti. Je zde velmi zajímavá ukázka stojanu na jízdní kola se stříškou. Umístila jej zde firma z Bílovic, která se zabývá výrobou stojanů pro cyklisty.

U historického kola jsme si udělali společnou fotku a některé význačné osoby se za odměnu svezly i na historickém kole. Spíše nám zapózovali. Já jsem byl zde osloven dvěma cykloturisty, které zaujala moje planetová převodovka. Oni už o mně věděli z obchodu v Otrokovicích. Chtěli si jen porovnat můj názor s názorem prodavače. Řekl jsem jim o výhodách a nevýhodách planetové převodovky a také jsem se pochlubil, která slavná alpská horská sedla už jsem na planetovce pokořil. Jednoznačně má výhodu při transportu v letadle. Nehrozí, že by se ulomila jako přehazovačka nebo přemykovač. Navíc ji nevadí těžké přírodní podmínky. Bláto, sníh a písek.
Po fotografování jsme se přesunuli a pěšky prošli asi nejužší cyklostezkou v republice do Bílovic. Zde jsme měli v sále přednášky. Někteří účastníci znejistěli, jestli mají jít na přednášku nebo se účastnit bujarých oslav svatby v protějším osvěžovacím zařízení.

Jako první se přednášky ujal pan Tomšíček. Možná si vzpomenete na moji reportáž z Otrokovic. Tenkrát nám vyprávěl o své cestě na kole z Afriky domů. Dnes pohovořil na téma poslední velké cesty na zmrzlinu do Vladivostoku. Seznámil nás také se svými změnami ve svém osobním životě. Výměny partnerek a takové drby, které vždy zajímají novináře. Cesta do Vladivostoku byla zajímavá tím, že vyjížděl od nás na jaro a jak jel na východ, tak tam postupně jaro přicházelo se zpožděním. Putoval oblastmi kde je krutá zima a země hluboko promrzá. V létě jsou zase všude bažiny a komáři. Jeho denní dávky jsou až neuvěřitelné. Denně jede 150 až 220 km po asfaltových cestách. Této informaci můžete věřit. Mám to při svých cyklotoulkách s naloženým kolem odzkoušené. Dá se to zvládnout. V horším terénu kde nejsou cesty klesne jeho rychlost až na 30 km za den. To jsou úseky, kde musí prvně klackem zkusit jak hluboko je cesta pod vodou a pak přetáhnout kolo. Veze jenom zadní brašny a když se mu zdálo, že už je teplo, tak si schoval na benzince spací pytel a jel nalehko. Neveze žádný speciální stan. Jen horní díl z ačka bez podlážky. Jeho způsob táboření připomíná spíše bezdomovce, ale on s tím nemá problém a je schopen jet velké vzdálenosti za horšího počasí na lehko. Přesto jej sněžení na zpáteční cestě přinutilo se vrátit domů vlakem. To už teploty klesaly pod – 5C a spal bez spacáku. Jeho problémem je bercový vřed na noze. Už o něm píše při cestě z Afriky. Stále mu krvácí a on musí mít nohu obvázanou. Mnohý člověk by s takovým problémem nešel ani na procházku. Proto mu patří velký obdiv, že překonává takové zdravotní problémy. Nebudu se rozepisovat o jeho zážitcích na to si musíte koupit knížku a užít si ji při dlouhých zimních večerech. Pan Tomšíček je dobrý vypravěč a je jasné, že už za tu dobu co dělá přednášky získal hodně zkušeností z vystupování na jevišti.

Jako druhý vypravěč vystoupila na jeviště paní Chrpová. O této cykloturistce mám jen informace z pravidelného čtení časopisu Cykloturistika a byl jsem zvědavý jaká přednáška bude. Udělala úvod jak se vypravovaly a jak si vybrala svoji partnerku na cestu. Sdělila nám strasti s cestováním letadlem. Toto je snad postrach všech cykloturistů a její úvaha, že tam nechá staré kolo je rozumná. Nemá smysl tahat domů z chudé země kolo, když tam může být pro někoho hotovým pokladem. Ona jej tam nakonec nenechala a dovezla jej domů. Kolo bylo seskládáno z levných součástek a mělo velmi nízkou cenu. Pokud bych tam jel s myšlenkou, že tam to kolo nechám, tak bych jej tam nechal třeba i zadarmo. Udělal bych nějakému chudému člověkovi radost. Na druhou stranu, mého věrného Durateka bych nikomu nedal. To už je, ale citový vztah ke kolu, na kterém máte najety tisíce kilometrů. Dále nás seznámila s životem lidí na Madagaskaru a se současnou politickou situací. V této chvíli je na Madagaskaru vyostřená politická situace a pro turisty je tato země nevhodná. Vyprávění o zvyklostech zdejších obyvatel bylo velmi zajímavé. Určitě každého zaujalo, jak se tam provádějí pohřby a dokonce po sedmi letech se dělá znovu oslava na počest zemřelého. Popisované přírodní krásy je potřeba uvidět na vlastní oči. Přednáška odpovídala tomu, co jsem četl v Cykloturistice a byla obohacena o osobní kontakt s vypravěčkou. Její vystoupení bylo poznamenáno nejistotou, aby neřekla něco, co by nebylo přesné. Trošku jsem si připadal jako na konferenci vědeckých pracovníků, kteří volí velmi opatrně slova, aby neuvedli nějakou nepřesnost. Zato, ale velmi dobře popsala jaké použít léky do země, kde hrozí turistům zákeřné nemoci. Které léky se jak projevují a osobní zkušenost s těmito léky. Takové poznatky jsou velmi cenné pro cestovatele.

Po přednáškách jsme si mohli koupit knihy a až si je přečtu, tak vám je budu půjčovat. Tím se moje knihovnička z oblasti cykloturistiky zase rozrostla. V této chvíli ani nevím kolik knih mám rozpůjčovaných. V sále bylo chladno a venku to nebylo o nic lepší. Svítilo sluníčko, ale vzduch byl studený. Měl jsem krátké oblečení a spěchal jsem domů.

25.04.2009