Jezdění do Kyjova

Ahoj cykloturisti, tentokráte píši článek shrnující putování do Kyjova za dva dny. První den jsem nefotil, ale měl jsem zážitky s kamióny. Navíc jsem měl silný protivítr a po většinu trasy mně pršelo. Ty těžké povětrnostní podmínky mně nevadily. Měl jsem v očích slzy. Moje jezdění do nemocnice v Kyjově skončilo.

Když jsem první den vyjížděl, tak jsem viděl na předpovědi počasí, že jedu do deště. Vyjel jsem pozdě a měl jsem před sebou hodně vyřizování. Během cesty se střídalo mrholení s deštěm. Jel jsem rychlostí 19 km/hod. přitom před týdnem jsem v bezvětří udržel v pohodě 25 km/hod. Na zpáteční cestě jsem seděl na mokrém sedátku. Zapomněl jsem na něj dát igelit, když jsem byl v kanceláři. Byl jsem nerozvážný, jestli si dát pláštěnku a tak jsem jel v kabátku z látky. Domů jsem přijel kompletně promočený. Ani to nešlo svléknout. Když dřete na kole, tak se potíte a jste stejně mokří.

Cestou tam jsem na úseku mezi Nedakonicemi a Moravským Piskem jel po hlavní cestě. Nic souběžného nevede. Proti mně jela souvislá kolona aut. Mezi nimi byl autobus. Ve chvíli kdy jsem se měl potkat s autobusem tak se zezadu přihnal kamión a začal mě předjíždět. Vedle ruky se mně točila kola a líznul jsem si bundou na ruce o něj. Když mě předjel, tak mu půlka zadní nápravy vyjela přes krajnici a kola jela ve vzduchu. Je tam nezpevněná krajnice. Asfalt a propast do příkopy. Na zpáteční cestě jsem jel za tmy a v dešti. Dobře jsem svítil a měl jsem na sobě svítící bundu. Nic proti mně nejelo. Velmi natěsno mě předjel kamión a po 200 metrech odbočil do uličky a zastavil. Musel to být magor. Stačilo mu zdělat nohu z plynu a setrvačností za mnou dojet. Nebo mě mohl předjet protisměrem. Hazardním manévrem získal možná vteřinu času a riskoval můj život. V první chvíli jsem chtěl za ním zajet a vynadat mu. Jenže řidičům kamiónů nemá smysl domlouvat. Oni jsou od přírody bezohlední a v zaměstnání kde se musí myslet se neuplatní.

Druhý den jsem měl už hezké počasí, ale protivítr byl stále silný. Zase jsem měl na nosiči dvě tašky a ve větru se kolo chovalo jako plachetnice. Na stejném úseku jsem potkal kamión a on jel koly přes dělící čáru . Jel moc rychle možná i 100 km/hod. Byl to takový náraz vzduchu, že jsem se s kolem odlepil od země a přistál v trávě mimo cestu. Naštěstí tam byla travnatá krajnice. Ustál jsem to, ale připadal jsem si jako letadlo.

Po těchto zážitcích jsem se rozhodl, že pojedu domů delší trasou přes Uherský Ostroh. Aspoň mám pro vás fotky hradu a starého pivovaru. Je zde moc zajímavý most. Něco takového se z pohledu stavebnictví nevidí. Až bude hezky tak udělám víc fotek mostu a zjistím historii.

Na šotolinovém chodníčku podél Moravy před Napajedly jsem ve tmě dohnal invalidu na vozíčku. Neměl světla ani odrazky. Kdybych neměl dálkové světlo, tak jsem jej převálcoval.

Na obrázku 007 je nějaký hlemýžď a to co přežvýkal.

Na obrázku 011 vidíte místo kde původně vedla železnice do Kyjova.

Na obrázku 013 je záhada. Co je ten litinový odlitek?

První den jsem ujel 111 km v dešti a větru.

Druhý den jsem ujel 115 km se sluníčkem a větrem.

27.11.2011

Karel