Vernisáž Jan Honza Beránek

Ahoj cykloturisti, před týdnem jsem vás pozval na vernisáž do Kroměříže a dnes vám přináším podrobnější informace z vernisáže. Na cestu jsem se vypravil odpoledne a měl jsem obavy ze špatného počasí. Nakonec to dobře dopadlo. Bylo teplo a nepršelo. Na místo konání jsem jel po nové cyklostezce do Kroměříže podél řeky Moravy. Teď na podzim je zde už malý provoz cyklistů a dobře se jede. Celá trasa je rovinka a tak jsem se ani nezapotil. Na místo konání jsem chtěl původně přijet přes město, abych se vyhnul velkému provozu, ale nakonec jsem se rozhodl pro jednodušší variantu. Jel jsem přes město po hlavní silnici a u benzinky jsem odbočil. Benzinka se nedá minout. Můj problém je v tom, že neznám historické centrum krásného města Kroměříže. Je zde spousta starodávných úzkých uliček, ve kterých se snadno ztratíte.

Na místo výstavy jsem dojel na čas a ihned mě přivítal Honza. Já jsem mu předal láhev Ořechovky. Nakonec už víte, že je to můj obvyklý dárek. Byli jsme moc rádi, že se spolu opět vidíme. On mě mockrát volal na své cesty, ale já jako pracující člověk si nemůžu vzít volno na delší dobu. V příštím životě budu učitel a o prázdninách budu projíždět svět na kole. Měli jsme si toho hodně co říct, ale stále přicházeli další a další přátelé a pokec jsme si odložili na později.

Výstavu zahájil pan majitel a přečetl krátký životopis našeho kamaráda. Něco takového ve stylu zábavné slohové úlohy. Text nemám, ale budu se jej snažit získat. Pak byla výstava zahájena. Příjemnou atmosféru zpestřili kamarádi, kteří hráli na kytaru a zpívali oblíbené písničky jejich mládí. Vše se trošku neslo v duchu vzpomínek na totalitní režim a Honza je hrdina, který se nebál a zlým komunistům utekl do zahraničí. Málo kdo si teď uvědomí, co to znamenalo pro rodinu, když někdo utekl za hranice a co by to mělo za následky pro něj, kdyby se útěk nepodařil. V té době na něj jeho vrstevníci pohlíželi jako na hrdinu a snili o tom jak se má dobře za hranicemi. V zemi kde je svoboda. Já si však myslím, že to nebyl jednoduchý život. Kapitalistické zřízení nikomu nic zadarmo nedá. Nakonec to teď v době krize všichni prožíváme. On dokázal v těchto podmínkách žít, tak že si udělal čas na cykloturistiku a cestoval po světě. Jeho zálibou je fotografování a nás, kteří sedíme doma, alespoň trošku seznámí s tím co je ve světě k vidění.

Na vernisáž se sjela celá jeho rodina a on poprvé v životě uviděl nejmladší členy rodiny. Na návštěvu k nám přijel po revoluci asi jen dvakrát. Cestu absolvoval na kole. Za sebe můžu říct, že je to dosti daleko. Tuto trasu jsem již jel.

S Honzou jsem se domluvil, že udělám fotky toho, co vystavuje a dám to na Internet. Nakonec jsem od toho upustil. Zjistil jsem, že v šeru nedokážu udělat fotku a když použiji blesk, tak se mně odrazí lesklá plocha. Nejvíc je to vidět na úvodní fotce, kterou jsem dělal bez blesku z ruky a neudržel jsem to. Ikdyž je fotka lehce rozmazaná, tak jsem ji dal na úvod. Určitým způsobem ukazuje na Honzův styl života. Ten klacek, který podpírá to kolo na prašné cestě životem. Cykloturistika je moc krásná, ale stačí jen málo a může se proměnit ve špatný zážitek. Uděláte malou chybu a je po radosti. Špatně si opřete kolo a leží. Já s Honzů komunikuji prostřednictvím dopisů a pohlednic. On mně obvykle posílá své fotky a z druhé strany nakreslí rámeček jako na pohlednici. Fotky, které vystavoval, měly vždy nějakou skrytou myšlenku. Jsou to vystihnuté okamžiky, které se už nikdy nezopakují a on je dokázal zachytit na film. On fotí obyčejným fotoaparátem. Nemá žádné výměnné objektivy ani s sebou netahá spoustu fotografického harampadí. Prostě to musíte uvidět.

Na vernisáži jsem se seznámil s pani z Německa. Vykládali jsme si o cykloturistice. Ona se považuje za slabší cykloturistku. Za den ujela nejvíce 180 km do Salcburku. Jinak má projeté celé Německo, ale nejvíce se jí líbilo v Holandsku. Ono je to tak vždycky, že se nám líbí jinde, než žijeme.

Honza mě lákal, abych s ním příští rok objel na kole Švýcarsko. Z mého pohledu je to moc časově náročné. Já mám vyzkoušené, že do Švýcarska mně podél Dunaje a Inu trvá cesta týden. To samé nazpět. Pak už zbývá jen týden na prozkoumání nějaké oblasti a to je málo. Navíc já toužím projet Holandsko a nafotit větrné mlýny.

Atmosféra byla moc příjemná a čas nám tak rychle uběhl, že jsme si nevšimli, že se blíží půlnoc. Já jsem musel vyjet domů. Počasí se odpoledne pokazilo a začalo pršet. Vyjel jsem v bundě, ale nakonec jsem si musel dát pláštěnku. Na cyklostezce byly mokré větve a musel jsem jet opatrně. Jsem moc rád, že mám výborné světlo. Psal jsem o něm minulý rok. Investice se vyplatila a doufám, že mně bude dlouho sloužit. Do postele jsem šel až po jedné hodině a do práce vstávám v pět hodin. Tak jsem toho moc nenaspal. To však nevadí, byla to výborná akce.

Zvědavým cykloturistům doporučuji výstavu fotek navštívit. Můžete zde pořídit dárky pro své blízké nebo se vybavit v oblasti výtvarného umění. Je to v galerii U Artuše v Kroměříži, ulice Resslova. Otevřeno je v pracovní dny od 10 do 17 hod. Ten kdo se bude chtít podívat v sobotu, může si domluvit termín telefonem /634 340 860/ nebo zkusit štěstí a zazvonit u dveří bytu.

artuskrom@volny.cz

15.09.2010

Karel