Chodník v Kroměříži

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, zase tu máme hezkou sobotu. V noci mrzlo, ale teď přes den je hezky. Přes okno není cítit ledový vítr.

Vyjel jsem podél budoucí dálnice do Tlumačova. Na cestě je vidět jak tam jezdí nákladní auta od bláta. Tam když zaprší, tak to bude neprůjezdné. Když jsem jel otevřenou krajinou, tak jsem si říkal, že musím rychle pryč do závětří. To se mně splnilo u Záhlinických rybníků. Dokonce už tu není značka zákaz vjezdu cyklistů a bruslařů. Posílal jsem fotku minulý rok. Zmírnili to na vlastní nebezpečí.

V Kroměříži na nábřeží jsem zažil příjemné překvapení. Cyklotrasu, která vedla po šotolině nahradil chodník ze zámkové dlažby a asfalt. Ta zámková dlažba je blbost našich projektantů. V zahraničí se to už přestalo používat. Přesto je vidět, že město Kroměříž dělá něco pro lidi. Umožnili jim dostat se na procházku směrem k letišti suchou nohou. My v Otrokovicích stále jen o návrhu cyklotras na MěNV jen mluvíme.

Ještě před letištěm jsem se zastavil u zazimované plachetnice. Moje fotka to nedokáže vyjádřit, co jsem cítil, ale já jsem se rozhodl, že pojedu letos o velkých prázdninách k moři. Vypadá to, že bude hodně volna. Od této chvíle jsem jel už jen jako tělo bez duše. Moje myšlenky už byly stovky kilometrů od domova. Ani jsem si neuvědomil, že jsem přejel několik velkých kopců. Ve stoupání k vojenské pozorovatelně jsem dohnal cyklistu na horském kole, a ten mně tvrdil, že jede pomalu proto, že má doma svoje závodní kolo. Přitom jsem ho nijak moc nepovzbuzoval.

Na Tabarkách jsem koníky nefotil. Už musí být ze mne nemocní, když vidí, jak zastavuji a dělám jim fotky. Zato ve sjezdu ze ŽLutav jsem náležitě povzbudil mladého sjezdaře. Tlačil kolo na kopec. To jsou adrenalinoví kluci. Užívají si sjezd.

U Moravy jsem udělal fotku, aby jste viděli jak vypadá přepouštěcí koryto, když nejsou záplavy. Fotku ze záplav jsem posílal minule. Po nábřeží jsem jel pomalu jako mršina. Zase jsem byl myšlenkami mimo a v této chvíli mě probrali moji kamarádi z Otrokovic. Vraceli se z tréninku na silničních kolech. Mají opravdu krásná lehká kola s váhou pod 10 kg. Zato cena může jít k 100 000,- kč. Všichni byli hezky oblečení, jen já jsem měl hrozně špinavé kolo od bláta a moje šaty také nesou informaci o tom kde všude jsem jezdil. Kluci jeli do hospody. Já do hospody nechodím, ale doprovodil jsem je abych zjistil kde je v Otrokovicích nová hospoda. Je hezká ve stylu country. Udělali jsme si fotky a na závěr mně Petr půjčil svoje super kolo. Když mě viděl, jak na něj lezu v pohorkách, tak trpěl. Zato já jsem se poprvé v životě svezl na pořádném kole. Ihned jsme udělali porovnání váhy s mým turistickým kolem. No prostě hrůza. Měl bych se stydět a jít si rychle koupit pořádné kolo. Kluci si stěžovali na Havrana. Zase zaspal odpolední sraz a museli mu jet naproti domů. Vyspával po návštěvě baru. Už jsem o něm psal, že zlí jazykové tvrdí, že Havran je ve večerních klubech vyhledáván ženami, které si chtějí užít. Blíže to neumím popsat. Nikdy jsem takový zážitek s ženami neměl a mám obavy, že bych tuto reportáž mohl spíše zveřejnit v erotickém časopise. On si toho také užívá, ale druhý den je nepoužitelný. Kluci ujeli 55 km průměrnou rychlostí 25 km/hod. Všichni jsme měli červené nosy od ledového větru. To jen na vysvětlenou aby si někdo nemyslel, že jsme opilci. Na závěr přikládám fotku svého oběda-večeře. To jsem slíbil klukům, abych jim dokázal, že mám doma dobré jídlo a nemusím jít do hospody. Tím samozřejmě nemůžu nahradit společenský kontakt s lidmi. Zato jsem si doma sedl do křesla a četl Cykloturistiku na téma cyklodovolené. Je krásné si číst o trasách pod Alpskými velikány, po kterých jsem už jel, ale také snít o tom co bych ještě mohl navštívit.

Ujel jsem 49 km v ledovém větru.

21.03.2009