Podél dálnice

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, dnes jsem udělal průzkumnou cestu jak se dostat bezpečně do Brna. Už jsem jel tuto trasu několikrát a vždy jinou cestou. Dnes jsem dostal nápad na využití servisní cesty podél dálnice.

Z Otrokovic se vydáte na Kroměříž a do Zdounek. Odtud přes velký kopec do Švábenic a kousek za vesnici se napojíte na servisní cestu. Pak po ní jedete až do Podbřežic. Zde musíte najet na hlavní cestu od Vyškova a vydržet to na Rohlenku, dále už se jede směrem na Modřice po vedlejších cestách.

Vyjel jsem po 13 hodině a už bylo teplo, abych mohl jet s krátkým rukávem. Při průjezdu Otrokovicemi jsem dvakrát na cestě našel rozbitou láhev a musel jsem zastavit abych prohlédl pláště jestli jsem nechytl sklo do gumy. Na jedné křižovatce jsem odbočoval doprava a auto, které mě předjíždělo tak to zkusilo také. S kvílejícími gumami to vyšlo. Ten řidič byl blbec. Jestli mu to stálo za to riziko. Obdobnou situaci jsem řešil u Kroměříže. Předjelo mě auto a zabrzdilo a odbočilo do zahradní kolonie. To jsem opravdu nečekal.

Pak už jsem jel po vedlejších cestách a bylo to v pohodě. Z Troubek jsem vyjel dlouhý táhlý kopec a pak jsem už jen klesal do Švábenic. Ve Švábenicích jsem odbočil a přes malé vesnice prokličkoval na servisní cestu. Zde jsem potkal cyklistku a pokecali jsme, kam se dá po této cestě dojet. Cesta je to velmi dobré kvality a má jen tu nevýhodu, že kopíruje krajinu. Je neuvěřitelné kolik zeminy se muselo navozit, aby dálnice jela ve stejné výšce. Jízda podél dálnice je pohodová, ale hluk je hrozný. Nevím jestli je to povrchem cesty nebo hrubými gumami na autech. Já takové cyklostezky znám z NSR když se vracím podél Inu. Jede se tak dlouho a ten hluk leze na mozek. Navíc Němci při své důkladnosti oddělili cyklostezku pletivem od cesty. Já jsem měl blbý pocit když cesta vedla pod úrovní dálnice co bych dělal, kdyby nějaké auto vylétlo z cesty. Když jsem si stoupl k cestě a dělal fotky, tak jsem si všiml, jak auta brzdila. Oni si mysleli, že je tam rychlostní kontrola.
Vesnice Podbřežice je slepá ulice a já jsem byl rád, že mám s sebou třicet roků starou mapu a na ní byla turistická značka jak se dostat do další vesnice a pak ještě dál až jsem přijel do vesnice kterou procházela cesta. Jel jsem po starých JZD asfaltkách a neuvěřitelné panelové cestě. Ona měla 20 cm škvíry a ty byly kdysi vyplněny betonem. Teď to bylo prázdné a já jsem nevěděl jak jet. Pěšky jsem nechtěl jít. Něco takového jsem ve svém životě ještě neviděl. Na další polní cestě jsem tak kličkoval, že když jsem potkal holku s klukem tak jsme se málem srazili, protože oni nevěděli jak mně vyhnout.

Dále jsem vyfotil dva větrné mlýny, které z mých cestopisů dobře znáte. Jsou to Chvalkovice a Kunkovice. Zde jsem musel jet opět po poli a pak lesem. Kousek od mlýna v Kunkovicích jsem si dělal u keře technickou přestávku, když přijelo děvče na celoodpruženém kole. Chvíli jsme si vykládali. Ona jela opravdu napříč krajinou, využívala polní a lesní cesty. To se, ji to jede na takovém kole. Teď už jsem najel na asfalt a svištěl domů. V jedné vesnici jsem, ale málem havaroval. Zedník nechal kolečka na cestě a já jsem je málem přehlédl. Kdyby si u opravovaného baráku dal aspoň výstražný trojúhelník. Kousek před Zdounkami jsem uviděl cyklistu a rozhodl jsem se ho dohnat. Viděl jsem jen tečku, ale na posledním kopci jsem ho šmiknul v zatáčce. Tak se mě lekl, že skončil na krajnici v písku. Bylo to překvapení, byla to holka a měla na uších sluchátka a nevěnovala se řízení. Tak se ji stalo, že byla překvapena. Ze Zdounek jsem zvolil bezpečnou, ale kopcovitou trasu do Kostelan a průjezd lesem od Nové Dědiny do Žlutav.

Ujel jsem 127 km průměrem 22km/hod. Dnes to byl pohodový výlet.