Festival Oldřichovický žejdlík

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, uběhl rok a je tu zase Oldřichovický žejdlík. Letos je hlavním hostem Žalman. To je určitě lákadlo pro lidi, kteří by sem normálně nešli.

Program začínal už od rána, ale já jsem přijel až odpoledne. Letošní ročník probíhal v poklidu z pohledu diváka. Žádné posuny v příjezdu kapel nebo zmatky s ozvučením při střídání kapel na jevišti. Podél hřiště byly stánky s občerstvením a rukodělnými pracemi. Na hřišti holka prováděla jízdy na koni. Když jsem projížděl Pohořelicemi, tak jsem ji vyfotil u hospody. To byli na cestě do Oldřichovic. Dále zde stály stany s účastníky, kteří přijeli na dva dny nebo byli z daleka. Dokonce přijeli i nějací cyklisté se stanem.

Vystoupení jednotlivých kapel nebudu popisovat. To se musí slyšet a navíc každý z nás má jiný vkus. Já jsem dospěl k názoru, že skupina Zlatý Voči byla už mimo svým způsobem projevu i hlučnou hudbou. Tvrdili, že umí zahrát i folk, ale byli zaměřeni jinak. Spíš to byla ukázka, kam asi jde vývoj v poslechovosti hudby. Čím větší rambajs tím lépe. Pokud by došlo na hlasování, tak bych dal hlas kapele Dostavník. K hlasování nedošlo. Všechno nám sebrala bouřka.

Vystoupení Žalmana není třeba nějak komentovat. Kdo zná jeho hudbu tak by nebyl zklamán. Myslím si, že mu to s mladou zpěvačkou šlape dobře. Na závěr prodávali CD a také jsem si koupil. Ceny byly lákavé a v obchodě bych tak dobře nekoupil. V průběhu vystoupení se začal zvedat vítr a prudce se ochladilo. Po vystoupení se každý oblekl do toho co měl.

Po hostovi večera vystoupila skupina Dostavník a další skupina už nedohrála. Přesto, že bylo hezké odpoledne, tak se dohnala bouřka se silným větrem a museli jsme se rychle schovat pod stan, kde se prodávaly vstupenky. Vítr byl tak silný, že jsme museli držet střešní konstrukci, aby ji neurval vítr. Přitom jsme byli smáčení poryvy větru. Jak jsem držel střechu, tak mně tekla voda do rukávu. Chvíli jsem se i třepal zimou. Bylo to jako na plachetnici v bouřce. Navíc se začala rozpadat střešní kovová konstrukce. To už, ale na štěstí vítr polevil. Kdyby nám vítr sebral střechu, tak by došlo k potlučení aut, která stála opodál. Hodně diváků se zachránilo útěkem do aut a po přejdení vichřice odjeli.

Zbytek diváků se přesunul před jeviště a vystoupení pokračovalo bez elektriky naživo. To jen zvukaři pobíhali a snažili se všechnu kabeláž a aparatury uklidit. Bylo nás opravdu málo. Všichni využili mezery v dešti a odcházeli domů. Na kraji jeviště seděla zpěvačka na zemi a zpívala. Byla k nám opravdu blízko a když zařadili nábožensky laděnou píseň, tak to krásně pasovalo na situaci, kterou jsme prožili. Měli jsme k sobě všichni nějak blíž, spojoval nás okamžik který jsme prožili a byli jsme rovnocenně mokří. Příroda nedělala rozdíly.

Radost, ale brzo skončila a déšť ve své vydatnosti opět přišel. To už nás bylo opravdu málo a nacpali jsme se všichni na jeviště. Ještě vznikla jedna skupinka diváků ve staně s pivem kde někdo hrál. My jsme se na sebe tiskli v malém prostoru a poslouchali hudbu kapel, které měly vystoupit dál. Jen skupina Taurus utekla. Bylo to nádherné stát mezi muzikanty a přímo na živo poslouchat, navíc si diváci říkali, jaká písnička se bude hrát. Když jsme kapely vyčerpali tak na jeviště přišla holka s tahací harmoniků a k ní se přidali už asi náhodní muzikanti s kytarami a basou. Srandovní byl okamžik, kdy jedna slečna hrála na flétnu a nedopatřením se jí dovnitř dostala voda a ona se přidusila. Jeviště je malá dřevěná bouda a cítili jsme, jak podlaha pod námi pracuje. Mohli jsme být rádi, že jsme se nepropadli. Když hrála basa, tak podlaha rezonovala. Hrálo se dlouho přes půlnoc a když déšť polevil, tak se zapálil táborák a účastníci se pomalu k němu přesunovali. Já jsem se rozhodl jet domů.

Svoje kolo jsem našel na zemi u plotu, jak jsem jej odpoledne opustil. Bylo krásně umyté a cyklobrašna byla plná vody. Naštěstí jsem měl důležité věci v igelitové tašce. To mně, ale nebylo nic platné, stejně jsem musel jet domů na mokrém sedátku. Nevím, jestli si umíte představit sezení na promočeném sedle z kterého, jako z hubky vymáčknete sezením studenou vodu. Obvykle dávám na sedlo igelit, ale tentokráte jsem to nestihl. Bouřka přišla moc rychle. Navíc jsem neměl ani pláštěnku. Domů jsem se vracel nad ránem a bylo krásné pozorovat, jak mraky protrhává světlo. Normálně by byla krásná světlá noc. Špatné bylo, že jsem potkal dvě auta a až na poslední chvíli ztlumili dálková světla. Přitom já jsem měl osvětlené kolo jako vánoční stromeček. Je to kolo na kterém jezdím v zimě do práce a vím, že je mě dobře vidět.
Na festivalu se mně nelíbilo jak měl pořadatel zajištěnou bezpečnost. Po hřišti chodili dva muži agresivně vyhlížející s dlouhými noži a ještě nějakou výbavou u pasu. Jeden měl i nebezpečného psa bez náhubku. Občas ho nechával o samotě u stolu. Druhý se s přibývajícím večerem unavil a musel být od kolegy napomenut, aby neobtěžoval diváky. Byl to agresivní typ a rád by předvedl svoje bojové schopnosti. Bylo i neobvyklé, že pořadatel dvakrát vyslal ochranku mezi diváky, aby zkontrolovali vstupenky. Něco takového jsem nezažil. Bylo to trapné. Na tyto akce chodí lidé, kteří mají tuto hudbu rádi a nevyhýbají se vstupnému. Navíc má každý na krku vstupenku a navzájem je vidět kdo nezaplatil.

Byli jsme poctěni i vzácnou návštěvou paní senátorky. Mám pocit, že se vracejí staré dobré časy, kdy funkcionáři navštěvovali veřejné akce, aby nám zdůraznili, kde žijeme. Zde je to pochopitelné. Žijeme v době sponzorů a je třeba tyto věci chápat a zvyknout si na to. Akce jsou příliš finančně náročné a pořadatelé by to bez pomoci politiků a firem nezvládli. Paní řekla jen několik vět a dokonce se ukecla a diváky pobavila. Bylo to krátké a účel to splnilo.
Jinak pořadatele pochválím. Neviděl jsem žádné jiné nedostatky.

Kdybych měl akci přirovnat k festivalu, který proběhl v Otrokovicích, tak zde vystupující kapely byly blíže tomu co mám rád. Naopak v Otrokovicích nijak nenarušili přátelskou atmosféru festivalu ozbrojenou ochrankou. Uvaděč v Otrokovicích byl lepší než v Oldřichovicích. Zde vystupující uvaděč byl vynervovaný a občas to dal najevo. Ono zorganizovat takovou akci je velmi složité a vyžaduje to hodně lidských sil.

Celkově jsem byl s festivalem spokojený a část kterou jsem prožil pod střechou jeviště zůstane navěky zachována v mé paměti jako hezký prožitek.