Kohútka 913 m.n.m.

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, dnes jsem dostal chuť vyjet si na pořádný kopec. Tak to je Kohutka. Vyjel jsem až kolem poledne. Trošku jsem si pospal. Seděl jsem u PC až do tří hodin ráno. Když něco zkoušíte, tak ten čas strašně rychle běží.

Vyrazil jsem přes Zlín do Vizovic. Byl jsem naštvaný, při průjezdu Zlínem jsem třikrát našel rozbitou flašku na cestě. Je vidět, že je Zlín velké město a lidé zde žijí bezohledným způsobem. Za Vizovicemi se to začalo zvedat a šlapal jsem stále nahoru, abych to zase před cestou do Vsetína sjel. Před Vsetínem jsem odbočil na Karolinku. Je to dlouhé táhlé stoupání. Takové, které není vidět. Před Karolinků jsem dojel k jezeru a pak jsem se vydal do Vranče.

Na fotce je vidět nadmořská výška kousek pod kopcem. Vy, kteří pojedete autem na výlet, se můžete podívat na rozpis výjezdů na kopec. V zimě můžete využít i místo k nasazování řetězů. Počasí se stále ochlazovalo a teď už začalo i lehce pršet. Přesto jsem se rozhodl vyjet nahoru. Jede se stále do prudkého stoupání několika zatáčkami. Jsou zde nádherné výhledy do krajiny na horské louky. Dnes byla nádherná zelená barva. Kousek před vrcholem jsem dohnal kluka s holků. Šli schovaní pod deštníkem. Nabídl jsem jim svezení na nosiči. Tak na mne pokřikovali, že vypadám na umřítí, jestli nechci zatlačit. Byla to pravda. Tachometr mně klesal pod deset. Na tak krátkém úseku se rozdíl 400 metrů pozná.

Na vrcholu bylo málo hostů. I na parkovišti by se našlo místo. Pršet přestalo a vykouklo sluníčko. Bylo vidět, jak mraky s deštěm někam běží. Byl jsem spokojený s malou návštěvností. Za krásného dne tu bývá plno. Prohlédl jsem si sjezdovku a zasněžovací děla. Mají tam i krásný horský traktor na rovnání svahu. Dále jsem sjížděl na Slovensko. Byla to hrůza. Na cestě už není asfalt. Jen podkladové kamení. Bál jsem se, abych neprorazil plášť. Zato výhledy byly úchvatné. Tím, že je tu špatná cesta, tak tu nejezdili žádní blázni jako na české straně. Tam zkoušeli, co jejich auto vydrží, a já jsem trpěl. Tu to bylo úchvatné a nechtělo se mně jet domů. Pomalu jsem klesal do údolí mezi dřevěné chaloupky. Lidé jsou zde chudí a žijí skromně. Myslím si, že je tu daleko do města a vysoká nezaměstnanost. Přesto mezi domečky už stojí i nové dřevěnice v moderním stylu. V údolí jsem si svlékl bundu. Jen nohy jsem měl zmrzlé. Jel jsem v krátkých kalhotách.

Od křižovatky na Púchov jsem se vydal do Lidečka. Je tu po cestě opuštěná bývalá celnice. Co nás to rozdělení státu asi stálo? Jediný důvod je slovenský nacionalismus a ten se nedá vyčíslit. Oni byli stále ukřivdění. Lidečko je na sever a proti mně foukal silný vítr s kapkami deště. Nakonec jsem se schoval do čekárny a déšť i vítr přešli. U čertových skal bylo prázdno a bylo jen nevhodné fotit proti slunci.

A teď hurá do Prlova a nahoru a dolů a jsem zase ve Vizovicích. Cesta domů byla lepší. Jel jsem dolů do Zlína. Ve Zlíně jsem přetrpěl cyklostezku s bruslaři. Všichni mají na hlavě sluchátka a jsou dezorientovaní. Dokonce jsem dnes viděl holku, jak to valila na bruslích po hlavní cestě do Vsetína. Myslím, že hodně riskovala. Cesta je úzká s velkým provozem. Do Otrokovic jsem dojel po škvárové polní cestě.

Ujel jsem 158 km s průměrem 25 km/hod. Hodně jsem prochladl.
8.5.2008