Ahoj cykloturisti, venku je
slunečné počasí, ale fouká vítr. Přesto se vydávám vyfotit větrný mlýn ve
velkých Těšanech. Z Otrokovic vyjíždím do Kvasic po cyklostezce podél řeky
Moravy. Cyklostezka se neudržuje a je místy hodně zledovatělá. Navíc jsou tam zmrzlé
koleje od běžkařů a hluboké stopy od turistů.
Z Kvasic jsem vyjel do obce
Karolin a dál pokračuji po místní cestě na kopec. V dálce vidím, jak se
zatahuje obloha a sílí vítr. Přesto jedu dál a sleduji, jak přes cestu letí
sníh. Jsem rozhodnutý tuto sněhovou vánici projet. Přesto z kola slézám a
tlačím. Na cestě je moc sněhu a to neušlapu. Navíc silný vítr mě z kola
shazuje na zem. Kousek jdu pěšky, ale nemá to ceny. Schoulím se do závěje a
čekám, až to přejde. Tak mě napadlo, kdyby v této chvíli přijelo auto se
sněžnou frézou, co by ze mě zbylo. Asi by se ten řidič divil, až by mu začaly
před autem létat kousky z člověka a jízdního kola. Vánice postupně ustává
a já se rozhlížím do okolí, jak se změnilo. Krajina je jiná. Všude je nafoukaný
sníh. Večer se ve zprávách dozvídám, že se bouře přehnala přes dálnici a došlo
tam k hromadné srážce.
Na silnici do Kroměříže je
nečekaně čisto. Předpokládal jsem, že tam bude sníh. Jenže cesta je ve směru
větru a tak sníh odletěl do krajiny. Na cestě jsou jen místy vyjeté stopy
v ledě. Na takových místech si dávám pozor a když jede auto, tak odejdu
z cesty do příkopy. Nechci, aby řidiči zbytečně přejížděli přes ledová
koryta. Auto se může na ledě roztančit.
Konečně překonávám vrchol a před
sebou mám větrný mlýn. Abych se vyhnul jízdě po zledovatělé silnici, tak táhnu
kolo kus na pole a tam jej opouštím. Dál už jdu pěšky. Je to nádherná procházka
po sněhové pláni. Jsou zde jenom moje stopy. U mlýna začínám fotit, když je
slunce za mrakem. Ve chvíli kdy slunce vykoukne, dělám fotky znovu. Pak se
zastavuji u tabulky, oznamující, že zde byl zasazen památný strom. Přeji si,
abych sem mohl přijet na kole za 25 roků a udělat fotku. Neumím si představit,
jak bude velký. Zato si umím představit, jak budu vypadat já. To už určitě
nevyšlapu v sedle kola kopec do Karolinky.
Vydávám se domů po sněhové pláni.
Na kopci pozoruji srnčí zvěř, jak se prochází po stříbrném sněhu a hledá jídlo.
Z kopce dolů nejedu stejnou cestou, ale přes Sulimov. Předpokládal jsem,
že moje původní cesta je neprůjezdná. Zde to však není o moc lepší. Za vesnicí
se zastavuji a fotím památník obětí války. Zároveň pozoruji, jak někdo tahá
lyžaře za autem po sněhových pláních. Musí to být hodně vzrušující.
Z Kvasic jedu domů po
silnici. Cyklostezka podél Moravy je zmrzlá a nebezpečná. Zašlo slunce a já
cítím, jak všechno přimrzá. Musím si dávat na silnici pozor na zmrzlá místa.
Na fotce vidíte, jak mně sníh
obalil kolo. S tak omrzlým kolem jsem přišel až domu. Když to rozmrzlo,
tak jsem umýval podlahu. Byla to spousta vody.
Ujel jsem 31 km, za slunečného počasí s krátkou
sněhovou bouří.
08.02.2015
Karel
Fotky :
Žádné komentáře:
Okomentovat