Prokopským údolím

Počasí bylo cyklistické, déšť v nedohlednu, nálada výborná. Padlo rozhodnutí, že konečně vymyslíme dlouho slibovaný cyklovýlet přes pražské Prokopské údolí neboli Prokopák. Dali jsme dohromady trasu a společně s kolegou z elektroúdržby jsme na bajcích vyrazili do akce. Jeli jsme ryze výletně, žádný švih, jednalo se o cca 30 km lehkým, téměř rovinatým terénem. Začátek výletu jsme volili po „zloprckových“ cyklotrasách, abychom se přesvědčili o jejich kvalitě, když už byly tak neskutečně předražené. Bohužel jízdou se prokázalo, že investované peníze leží nejspíš na švýcarských kontech, protože kvalitního povrchu bylo pomálu a značení také bylo mnohdy nejednoznačné. Naštěstí mapa v mobilu pomáhala na odbočkách a křižovatkách se správnou volbou směru.

Přibližně ve čtvrtině trasy jsme dorazili k Vltavě a hle, přes známý Barrandovský most se dá přejet i na bicyklu zcela bezpečně, mimo hlavní provoz. Z mostu byl krásný výhled na Prahu z jižního směru. Po několika minutách jízdy se naskytl uchvacující pohled na viadukty „Pražského Semmeringu“ a také na moderní tramvajovou estakádu vedoucí k sídlišti Barrandov. Zanedlouho jsme vjeli do Dalejského a Prokopského údolí, kde bylo moc příjemně a dobře se šlapalo, neboť jsme zůstali skryti před sluncem ve stínu vzrostlých stromů. Minuli jsme retenční nádrž Hůrka s důmyslným přepadem přívalových vod a první polovinu trasy jsme ukončili svačinkou u Nepomuckého rybníku, nad kterým se vine venkovní tubus metra B mezi stanicemi Hůrka a Lužiny. Této oblasti lze tak trochu závidět, jelikož je čistá a slušná, poněvadž většinu okolních bloků (v podstatě celé Jihozápadní město) obývají bohatší Rusové a není zde do budoucna předpoklad nechtěného multikulturního obohacování. Kdo umí rusky, má výhodu, protože v některých obchodech v okolí se člověk už česky nedomluví.

Po občerstvení jsme se vydali zpět, ještě jsme zastavili pod dočasným leteckým koridorem a sledovali letadla jdoucí na přistání na letišti v pražské Ruzyni (název Letiště V. Havla nikdo zdejší nepoužívá), obdivovali jsme interval mezi letícím letadly, jenž byl mezi minutou až dvěma minutami a na horizontu bylo vidět i tři stroje za sebou. Dál cesta probíhala rychleji, věděli jsme kam odbočit a navíc utichal provoz pěších. Cesta byla okořeněna jedním velmi technickým výjezdem a sjezdem. (A jedním pětischodem, který kolega poněkud nezvládl.) Výlet jsme zhodnotili slovy herce R. Hrušínského z filmu Slavnosti sněženek: „Tady by bylo tak krásně!“

Zapsal: Boris

Mapka trasy, jak vidno, jsou zaznamenány i místa fotografování, jedná se o výstup z aplikace Sports-Tracker.

Výškový a rychlostní profil trasy (nepřesnosti jsou možné kvůli občasnému slabšímu signálu GPS). 

Pohled z Barrandovského mostu, uprostřed je slabě vidět Vyšehrad

Nepomucký rybník a nad ním vinoucí se tubus metra B

Retenční nádrž Hůrka asi kilometr od stejnojmenné stanice jižním směrem.

Čtyřmotorové „Jumbo“ jde na přistání.

Jeden z viaduktů Pražského Semmeringu, zde náhodně zachycen i projíždějící osobní vlak.

Jeden z oblouků tramvajové barrandovské estakády, člověk vpravo není sebevrah, ale „sotouš“ čekající na fotografický úlovek