Už se konečně oteplilo, tak jsem začal jezdit na návštěvy k babičce na kole, je to trasa Radotín >> Olšovec a zpět v různých modifikacích podle nálady a zvoleného stroje.
Vzpomněl jsem si na slavný "Ferdinandův" tunel ve Slavíči a naplánoval si cestu k babičce tak, abych tuto technickou památku navštívil a přitom si minimálně zajel z původní trasy (sám se divím, že jsem tam ještě nebyl). Do Slavíče jsem přijel hned, protože mně foukalo do zad, po cestě jsem předjel řadu cykloturistů a tunel jsem v obci našel po chvilce pátraní.
Četl jsem o něm hodně, ale teprve, když jsem stál tváří k portálu, mně docvaklo, jak to s tou dráhou kdysi bylo, kudy vedla a kudy teď už dvoukolejná vede nyní. Obyvatelé obce se stavbou železnice nesouhlasili (taky jim tam natruc neudělali stanici) a poněvadž by železnice obec rozdělila, rozhodlo se, že trať povede tunelem v délce asi 250 metrů, což se nakonec ukázalo i levnějším řešením.
(Původní legenda, že tunel se stavěl kvůli Ferdinandovi, protože měl rád tunely, a na této trase jiný nemohl být, se patrně nezakládá na pravdě.)
Stavba je to impozantní, pečlivě provedená, v současné době občas osvětlená a uvnitř bylo vlhko a hlavně příjemný chládek (venku bylo ve stínu kolem třiceti stupňů). Na kole jsem ho projel tam i zpět, pořídil obrázky, pokračoval směrem na Hranice, u babičky se občerstvil a vydal se domů. Záměrně jsem volil kopcovitý terén v lese, kde byla jistota, že se nepotkám s "cyklisty" soustřeďující se v nejnovějších modelech cyklodresů a s nagelovanými účesy (zpravidla na velmi drahých celoodpružených horských kolech se širokými pneumatikami určenými do bláta) na rovinatém asfaltovém úseku nikdy nedokončené "cyklostezky" Hranice >> Lipník.
Po velkém úsilí jsem se pak vyšplhal na hřebenovou cestu "Jantarové stezky", částečně vedoucí po naučné stezce "Lesní školky" Paršovice, abych taky mohl sledovat nějaké broučky a rostlinky a z nejvyššího bodu trasy Maleníku jsem se spustil sešupem k nám do Radotína, kolem oblíbené "vyhlídky" na Záhoří a klidové zóny "U Rybníčku". Oceňuji práci našich lesníků, kteří turistům v lese vysekali v porostu takovou pěšinu ve tvaru tunelu v délce asi půl kilometru a přes potok zhotovili lávku, takže se nemusí obcházet a objíždět kus lesa, než by se dostalo k nám, hezká a účelná práce.
Ujel jsem asi 45 km a zároveň vyhlásil další variantu trasy k babičce, kdy navštívím čtveřici blízkých hradů, a to Helfštýn, Drahotuš, Kunzov a Puchart.
Zapsal: Boris
Žádné komentáře:
Okomentovat