Chropyně pramen

Ahoj cykloturisti, krásné počasí se drží a já vyrážím do Chropyně. Jedu po nové cyklostezce podél Moravy. Nová je jen papírově. Je rozjezděná lesními stroji a na mnoha místech se opravuje. Mám vítr do zad a jedu hodně rychle. Skoro nemusím šlapat. Sluníčko krásně svítí a já se dobře potím. Asi jsem se hodně oblekl. Na začátku Chropyně fotím kozu u jezera. Asi si je toho vědomá a staví se mně do různých pozic. Prostě jako ženská při focení aktů. Nad jezerem létá hodně ptáků a na břehu je pohoda. Dokonce nacházím na keři červené plody. Nechápu, jak to mohlo vydržet tak těžkou zimu. Po průjezdu zámeckou zahradou se vydávám k pramenu. Zatím o něm nic nevím, ale zkusím to hledat na Internetu.

Tak a od teď začíná peklo. Měním směr jízdy a začínám bojovat s větrem. Jedu do Kojetína. Na výjezdu je to přímo proti větru. Chtěl jsem vyfotit, jak dopadnou vybydlené domy od nepřizpůsobivých obyvatel, ale nemám odvahu. V tak silném větru bych neujel. Udělám pro vás fotky příště.

Podjíždím novou dálnici do Brna. Jedu do táhlého kopce proti větru. Je to krásné, že jedu po úplně nové cestě. Jen za kopcem se zase změní v úzkou cestičku. Myslím si, že mě zde ani žádné auto nepředjelo. Jen na vrcholu potkávám holky na koních. Fotografuji je a nestíhám udělat fotku, když se vydají tryskem přes pole. Zastávka je kamufláž, já už nemůžu a musím si ve větru odpočinout. Také si dávám zimní rukavice. Vítr je studený. Dále pokračuji kopcovitou krajinou a zastavuji se u památníku obětem světové války. Překonávám několik údolí a nakonec se rozhoduji pro vrchařskou prémii. Dám si na závěr proti větru stoupání do Kostelan. Jak vidíte na obrázku, tak je to prudký kopec a síla větru jej znásobuje. Pomalu ztrácím síly a občas jedu bez vnímáni trasy. Prostě musím vyjet nahoru a sjet do Otrokovic. Vítr je velmi silný a občas mám pocit, že by bylo bezpečnější jít pěšky než se nechat shodit na zem. Je to dáno tím, že jedu po otevřeném hřebenu. Nakonec vjedu za Kostelanama do lesa a začnu klesat. Přesto si v Otrokovicích ve větru prožívám krizi a uvažuji, že půjdu vedle kola pěšky domů. Dokonce nemám sílu se na křižovatce rozjet proti větru. Energeticky jsem se dostal úplně na dno. Je to asi tím, že jsem si v pátek nekoupil chleba a jím jen rýžová kolečka se sýrem. Přes víkend obědy nedělám. Už se těším do práce, jak se v jídelně najím. Paní kuchařka si myslí, že v Eurestu dobře vaří, když vracím vylízaný talířek.

Ujel jsem 70 km a na závěr ve velmi silném větru.

13.03.2011

Karel