Novoroční vyjížďka 2009

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, vítám vás do Nového roku 2009. My jako správní cyklisté jsme zahájili rok vyjížďkou na kole. Ráno jsme všichni byli překvapeni malou sněhovou nadílkou. Já jsem zvažoval, jestli si mám dát na kolo zimní gumy. Nakonec jsem si řekl, že ten sníh dlouho nevydrží.

Sraz jsme měli před bankou. Proti jiným rokům se nás sešlo málo. Někteří jeli na hory lyžovat. Havran se později přiznal, že ještě sedí v hospodě. Tak jsme vyjeli v pětičlenném družstvu. Cesta byla projetá silničáři a místy se klouzala jak ji postupně ujížděla auta. Já jsem byl jediný, kdo měl turistický vzorek a Igor měl úzké cyklokrosové pláště. Už z prvního kopečku mně všichni ujeli asi 100 m. Já jsem se bál a také moje převodovka s vazelínou funguje jako spolehlivá brzda. Teď už znáte můj tajný recept jak hodně natrénovat. Dejte si na kolo převodovku.

My jsme jeli podél Moravy do Bělova. Řidiči v autech nás opatrně objížděli a co si mysleli jen tušíme. Ještě za Bělovem jsme se na cestě báli, když jsme sjížděli do malého údolí. Pak už jsme odbočili na polní cestu a jeli jsme jen po sněhu. Cesta pomalu stoupala a já jsem kluky postupně fotil. Tak jsem zaostával, ale dnes se to stalo pravidlem. Prostě fotograf to má těžké. Rychle zastavit, zdělat rukavice a zapnout fotoaparát. Udělat fotky a kamarádi jsou pryč. Všechno sbalit a vyrazit na stíhačku. Až v Nové Dědině jsem si domluvil náskok, abych mohl udělat fotky v lese.
Po spojovací cestě do Halenkovic chodily skupinky turistů. Na všechny jsme pokřikovali pozdravy a oni nás povzbuzovali. Na rozdíl od řidičů aut si o nás nic špatného nemysleli. Snad ani holka, která už nemohla zimou vydržet a čopěla u cesty. Já jsem jí sliboval, že jí udělám fotku a ona nechtěla. V jednotlivých klesáních jsme jeli velmi opatrně. Jako každý rok nám Petr ujel do jednoho kopečka a vyhlásil ho za horskou prémii. Já a Igor to už známe. Bylo to jen překvapení pro naše hosty.

Těžké rozhodnutí nastalo ve sjezdu k lávce. Je zde i značka pro cyklisty nebezpečné klesání. Mohli jsme jet po zledovatělé cestě přímo dolů nebo lesem. V té chvíli šel od spodu cyklista a tlačil kolo. Petr se ho zeptal, jestli je tak slabý nebo je takové náledí, že tlačí a já jsem ho vyfotil. Cyklista se rozlobil a řekl, že nesnáší, když ho někdo fotí a že jsme mu zkazili celý den. Nakonec nám poradil, ať jdeme lesem.

Jízda lesem je z počátku pohoda, ale pak přijde sešup, který ještě někteří cyklisté nikdy nevyjeli. Já s kamarády jsem ho už několikrát vyjel, ale bude to už jen horší. Výsledek byl takový, že jsme šli pěšky. Já jsem měl výhodu v turistických botách. Dole u Moravy nás čekala nová informační tabule o běžeckých trasách v našem okolí. Všichni jsme nad tím žasli, jak mohl někdo navrhnout tak těžce kopcovitou krajinu pro běžkaře.

Závěr byl jako vždy u Petra v obchodě. Ještě k bráně za námi přišel Dan s kočárkem. Potkal jsem ho včera s ženou a ptal jsem se, jestli s námi dnes pojede na výlet. Odpověděla jeho žena. Dnes nás jen přišel pozvat k sobě domů na chlebíčky. U Petra jsme se rozseděli a zjistil jsem, že nový kamarád jezdil v Brně na velodromu jako já. Tak jsme začali vzpomínat na krásné časy a společné přátele. Probrali jsme živé i mrtvé cyklisty a funkcionáře.

Ujeli jsme 21 km, teplota byla těsně pod nulou a povrch byl kluzký sníh.

01.01.2009