Novoroční vyjížďka 2007

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, po krátké odmlce vám už zase píši. Přeji Vám úspěšný vstup do Nového roku a teď už k tomu hlavnímu.
Prvního jsme si dali sraz ve 13 hod na náměstí v Otrokovicích. Samozřejmě jsme se na čas nesešli a nejvíce to bylo komické když někteří přišli z pařby bez kol a čekali až jim je kamarádi přivezou autem. Nakonec jsme se postupně dali dohromady a bylo nás celkem jedenáct. Bohužel jsem všechny nevyfotil.

Vyrazili jsme ke studánce v Otrokovicích a já jsem si nabral vodu. Je to moje oblíbené místo a tuto vodu mam raději než z vodovodu. Zde došlo k první veselé události. Petr zkusil zavolat Vítkovi na mobil. My jsme Vítka cestou ztratili. Byl to šok když telefon zvedla Petrova dcera. Tak jsem to komentoval jak se umí mládež zbavit rodičů aby měla klid. Vítek nás ale nakonec podjel kratší trasou a jeli jsme společně.

Dále jsme jeli směrem do Kvasic. Tady začalo první poctivé stoupání do Nové Dědiny. Jede se stromovou alejí která je lemována křížovou cestou. Je to dosti prudké a navíc se přímo proti nám rozfoukal vítr a dešťová přeháňka. Nevím jestli padala voda, ale bubnovalo mně to na přilbu. Tady jsme se roztrhali a každý si jel za svoje. Já jsme s Igorem čekal na dědu. Je mu už přes 82 roků a tak takové kopce mu nesvědčí. Letos už ani neběžel Silvestrovský běh. Musí se šetřit. Je to prostě náš děda všech cyklistů v Otrokovicích. V Nové Dědině jsme se u zastávky sjeli a mladá maminka začala nalévat. Na to, že je čerstvá matka dobře šlapala. Hodně spěchala domů kojit. My jsme čekali, že bude z formy a ona nás překvapila.

Tady Petr navrhl, že budeme závodit na nejvyšší bod naší cesty. Já jsem odporoval, bál jsem se ledu na lesní cestě. Nakonec se rozhodlo, že pojedu první abych mohl vyfotit vítěze. Petr vypsal odměnu Slivovici, kterou vezl v košíku. Jenže to nevydržel a začal špónovat tempo hned od začátku a tak se ze mě stal také závodník. Bylo to nebezpečné, jeli jsme ve dvou vyjetých kolejích mezi ledem. Občas se naskytla příležitost někoho předjet. Před závěrem Petr nastoupil a chvíli vedl, ale přepískl to a předjeli jsme ho těsně před vrcholem. Tak jsem skončil třetí za Igorem. Fotky nemám, nešlo to zvládnout. Pak jsem s Igorem poodjel a čekali jsme je na křižovatce nad Žlutavama. To bylo pro mě osudné. Šel jsem si odskočit do lesa přes hlubokou příkopu a šlápl jsem na tenký led a propadl se do vody. Ve chvíli jsem měl plnou botu vody. Naštěstí mám vlněné ponožky a omrznutí se nekonalo. Vlna hřeje i mokrá.

Teď už nám zbývalo jen sjet do Otrokovic a sejít se u Petra v obchodě s koly. Já jsem jel s dědou po silnici a kamarádi sjížděli lesem prudké klesání 20%. Měli jsme strach, že by děda mohl spadnout. Tak jsem ho doprovázel. Nakonec jsme se šťastně sešli všichni na zahradě u Petra. Začalo umývání kol hadicí. My jsme byli všichni promočení neboť od Nové Dědiny nepřestalo pršet. Občas hodně padalo. Ti kteří neměli blatníky měli krásně umyté zadky. To nebudou dlouho potřebovat toaletní papír. K tomu měli i špinavé čumáčky.

V obýváku bylo teplo a mokré zadky si sedly na vytápěný parapet ze dřeva. Kdosi dostal nápad dát jim pod zadky noviny. Když jsme odcházeli tak černá písmenka se zažrala do laku a umýt to nešlo. Asi si to Petr znovu ošmirgluje a nalakuje. Paní měla už připravenou horkou vodu na čaj a kávu. Já jsem si udělal několikrát čaj, ale než jsem udělal fotky tak mně ho vždycky někdo sebral. Hostina byla královská, začali jsme klobáskama a pak už jen sladkosti. Zapíjeli jsme to čajem a slivovicí. Seděli jsme u krbu a ten krásně hřál. Bylo těžké se rozloučit od tak bohatého stolu a tepla a jít ven. Tady čekaly naše mokré bundy, boty a mokrá sedátka na kole. Naštěstí bylo nad nulou a po chvíli šlapání se šaty ohřály. Doufám, že všichni dojeli domů ve zdraví.



Ujeto 26 km.


01.01.2007