čtvrtek 2. ledna 2014

Novoroční výstup 2014

Ahoj cykloturisti, už to kolo stále častěji tlačím a tak se vracím blíže k pěší turistice. Na kopci nad vesnicí Hostišová je kopec a na něm mívají turisté každý rok setkání u ohně. Já jsem byl už několikráte pozván a dnes jsem to využil. Je to dáno tím, že není hluboký sníh a náledí. Naopak je tolik bláta, že jsem musel jet po asfaltových cestách. Po polních cestách bych neprojel.

Ze setkání cyklistů jsem vyrazil z Otrokovic po nové asfaltové cyklotrase. Na obrázku vidíte, že zákaz vjezdu a panely nezabrání řidičům v jezdění po nové asfaltce. Řidiči to objíždějí po poli. Pak jsem jel podél potoka do Sazovic a několik serpentin do Hostišové. Z vesnice se musí vyjet krátký, ale velmi prudký kopec k lesu. V lese se jede asi kilometr a je odbočka na vrchol. Cesta byla značená šipkami. Mělo to jen jednu chybu. Jel jsem tam pozdě.

Na vrchol jsem to vytlačil, ale říkal jsem si : v letě sem zajedu a vyšlapu to. Na vrcholu už hasili oheň. Razítko na památku jsem nedostal. Zato jsem zjistil čím je tento vrchol zajímavý. Kdysi zde stávala dřevěná rozhledna, než ji museli shodit. Teď je to zde zarostené a nebylo by nic vidět.

Na zpáteční cestě jsem se dal do řeči s klukama a nakonec z toho bylo pozvání do slaměného domečku. Oni byli v předchozím roce v Africe a u nějakého kmene se učili hrát na jejich nástroje. Názvy už nevím. V letošním roce se tam chystají opět. Já jsem se pochlubil svým putováním po Maroku a společná řeč byla na světě.

Před návštěvou hudebního vystoupení jsem zajel k rozhledně. Z mých dřívějších fotografií víte, že zde stojí hodně dlouho hliněné stavby. Nakonec jsem se s autorem těchto stavebních výtvorů seznámil.

Domeček vypadá na venek jako běžný dům, ale uvnitř nenajdete žádné vytápění. Jen zde mají krb. Opravdu tam bylo teplo. Nezjistil jsem jak je to přesně udělané. Myslím si, že sláma je natřená hlínou a nabarvená vápnem. Bylo to tam takové pohodové. Seděl jsem na dřevěné podlaze a nebylo mně zima. Kolem mě chodili tři psi a postupně se semnou mazlili. Jeden mně dokonce olizoval čumáček. Co víc jsem si mohl přát. Já mám psy rád. Poslouchal jsem hudebníky, jak hrají. Bylo to takové relaxující a mně se zavíraly oči. Zpívat tyto písně je velmi obtížné. Je těžké si zapamatovat slova z tak neznámého jazyka. Postupně jsem se seznámil s hosty a zjistil jsem, že se sem sjeli z celé republiky. Na příští rok jsem pozvaný na návštěvu.

Domů jsem se vracel za tmy po otevřeném hřebeni a byl to nádherný výhled do okolí.

Vám doporučuji navštívit rozhlednu a podpořit pana stavitele.

Ujeto 28 km při +5C a zatažené obloze.

Karel

01.01.2014

Žádné komentáře:

Okomentovat