Navsteva firmy AZUB

Ahoj cykloturisti, před týdnem jsem se rozhodl navštívit firmu AZUB v Uherském brodě. www.azub.cz tato firma se zabývá výrobou lehokol a přívěsných vozíků. Dále jsou zahraničními distributory cyklistických komponent. Komponenty si můžete objednat například u firmy www.eurobike.cz v Otrokovicích. Doporučuji vám podívat se na jejich stránky. Naleznete zde hodně zajímavých věcí na kolo. Já mám připraveny dva články a to o předním světle a o sedlech na kolo. Napíši a pošlu později. Webové stránky firmy AZUB se mně velmi líbí. Jsou členěny podle prodávaných výrobků, ale také podle oblastí zájmu návštěvníka. Doporučuji vám stránku ODKAZY. Zde naleznete hodně zajímavých článků o lidech, kteří jezdí na lehokole. Já bych chtěl upozornit na akci Hamé Nordkapp-Gibraltar non-stop ride 2007. Jednalo se o přejezd našeho kontinentu od severu na jih. http://www.nordkapp-gibraltar.com/ , http://www.hame.cz/o-firme/aktuality/hame-nordkapp-gibraltar-non-stop-ride-2007/ O této akci jsem vás již informoval dříve. Při příležitosti kdy jsem se seznámil s účastnicí této akce. Možná si vzpomenete na fotky holky na ležatém kole /Evina Navrátilová/. Bylo to cestou na jablečné slavnosti v Pitíně.

Dále vám doporučím navštívit sekci O NAS. Zde najdete dva moje kamarády. Laďu Koníčka a Broňka Nágla. Laďa býval můj konkurent při závodech na silničním kole a o Broňkovi se musím trošku rozepsat. Je to můj kamarád, s kterým jsem měl střídavé období úrazů. Vycházelo nám to skoro přesně. Vždycky jeden z nás byl vážně zraněn při jezdění na kole. Nejvíce šokující zranění bylo, když Broňka v Belgii srazilo auto na cyklostezce. On tam pak jel za rok a zastavil se na tom místě. Z domu vyšli lidé a on jim řekl, že byl na tom místě sražen autem. Ti lidé se tak styděli za svého spoluobčana, že pozvali Broňka na oběd a ještě mu dali svačinu na cestu. Stále se omlouvali, že se to v jejich zemi nestává, aby cyklistu přejelo auto. Další historka je technického rázu. Broněk je velmi zručný nástrojář a v době prvních nášlapných pedálů si koupil nějaké divné pedály a rozhodl se je vylepšit. Skončilo to dlouhým pobytem v posteli. Vyjet si s Broňkem na kole není jednoduché. On vozí v tašce autoatlas Československa a vy nikdy nevíte, odkud se vrátíte domů. On vyjede na západ a vrátí se od východu.

Tak a teď už o mé cestě. Začal jsem den nevhodným způsobem. Rozbolel mě zub moudrosti a já jsem musel jet první do Zlína k zubařce. Teď už vám můžu prozradit, že mám termín na operaci. Mám tak prorostené kořeny, že se to musí operovat u chirurga Slívy. Z ordinace jsem vyjel směrem na Vizovice po cyklostezce podél řeky Dřevnice. Pokud si myslíte, že jsem v pátek ráno v pohodě projel, tak se mýlíte. Po stezce šly i tři maminky s kočárky vedle sebe. Nakonec jsem se dostal do Jaroslavic a vyjel na Kudlov. To byl můj nejvyšší bod mé cesty. Z Kudlova jsem to měl v podstatě do Brodu celé z kopce. Cestou jsem se jen zastavil u studánky a doplnil do flašek pití. Jedná se o nejlepší studánku v našem kraji. Za Biskupicemi jsem najel na velmi frekventovanou cestu do Brodu. Naštěstí jsem za Políchnem našel ve výstavbě cyklostezku a jel jsem tak až do Brodu v bezpečí. O cyklostezce jsem již psal minulý týden. V Brodě jsem přijel na Nivnickou ulici po výpadovce na Slovensko. Zde vidíte, že když se chce tak i u nás je možné vyznačit na cestě jízdní pruhy pro cyklisty.

Můj odhad na dobu jízdy se trošku protáhl z důvodu fotografování během cesty, ale už jsem na dvoře firmy AZUB. Je třeba říct, že se jedná o bývalý vodní mlýn. Majitel tento mlýn přestavěl na moderní firmu s dílnami. V dílně jsem se setkal s kamarádem a jeho spolupracovníky. Měli jsme si toho co říct. Vždyť jsme se deset roků neviděli. Ještě zajímavější byla exkurse firmy. Prošli jsme snad všechny jejich položky v prodeji. Já mám největší slabost pro sedla od firmy Brooks a dostal jsem nějaké propagační materiály, které mně udělaly velkou radost. Dalším mým zájmem bylo přední světlo s dynamem. O těchto věcech napíši zvlášť. Pak byly na řadě cykloturistické tašky Ortlieb. Vy, kteří jezdíte na kole na delší výlety, tuto značku znáte. V podstatě tak poznáte dálkoplaza z Německa. Jsou to tašky s pětiletou zárukou a někteří cyklisté říkají, že jsou na celý život. To zatím nemůžu potvrdit. Já jsem měl vždy tašky SportArsenal. Tašky jsou zajímavě udělané a je vidět, že návrhář měl hodně zkušeností. Velmi zajímavě je řešeno upevnění tašek ke kolu. Já jsem byl jen rozpačitý z principu upevnění spacákové tašky. To neodpovídá mým představám. U tašek se hodně cení jejich nepromokavost. Já jsem si nakonec odvezl přední světlo a dynamo. Ve firmě jsme se hezky rozloučili a já jsem se vydal dál.

Moje další jízda směřovala na sídliště Olšava, kde jsem kdysi bydlel a teď jsem zde najel na cyklostezku a po ní jsem dojel až do Nivnice. V dolním Němčí jsem se rozhodl pro cyklotrasu vedenou terénem. Nechtěl bych se unáhlit v hodnocení, ale značení bylo špatné. Ještě sem příští rok zajedu a prověřím to. Neměl jsem mapu, ale zdejší okolí znám a po polních cestách, po poli i loukách jsem dojel na cestu, kterou jsem hledal. V této chvíli vám tuto trasu nedoporučuji. Raději si zajeďte do Hluku po silnici. Tak jsem se dostal do Boršic. Nad vesnicí je altánek pro cykloturisty a památná kaplička. Zdálo se, že slunce hodně pálí, ale ve stínu bylo zima. Teď jsem si dal své první jídlo asi po 50 km. Od rána jsem nejedl. Když jdu k zubařce tak nejím. Tři rohlíky a kaštanová čokoláda bylo velké potěšení pro můj žaludek.

Po svačince jsem vyrazil směrem na Veselí nad Moravou. V této chvíli jsem byl na kopci a měl jsem před sebou dlouhý sjezd až k Moravě. Dokonce mně pomáhal i vítr, to však bylo špatně. Já jsem za Blatnicí změnil směr a vítr mně přestal pomáhat. Z jízdy na kole se stala dřina. V Blatnici jsem u JZD objevil ruský pluh. Asi rozoral hodně mezí při kolektivizaci. Od Uherského Ostrohu je podél cyklostezky udělaná naučná trasa pro děti o včelách a medu. Asi každý kilometr je nějaká naučná cedule. V lázních v Ostrožské Vsi jsou v parku umístěny úly. Tuto trasu doporučuji pro rodiny.

V Kunovicích jsem nabral směr k firmě LET. Teď se asi jmenuje jinak. Na její úrovni vede cyklostezka do Hradiště. Pokud pojedete dále, tak dojedete na cyklostezku v Kostelanech. Tyto cyklostezky již z mých vyprávění znáte. Já jsem zde však dohnal invalidního cyklistu. Jaká to náhoda, že jsem byl u firmy AZUB vyrábějící lehokola a tento člověk zrovna takové vozidlo potřebuje. Požádal jsem jej o fotku a on souhlasil. Říkal, že se nerad fotografuje. Začali jsme si vykládat a bylo to na dlouho. Já jsem mu vykládal o svých zahraničních cestách, kam by se mohl podívat se svým kolem. /Dunaj a Labe/. On mně zase vykládal své zážitky z našich cest. Je smutné, že naši řidiči na takové cestovatele neberou ohled. On jezdí do 70 km denně. Jeho trasy jsou kolem Hradiště. Zná všechny cesty v okolí a rád jezdí i do lesa. Problém jsou pro něj závory. Už se mu stalo, že vjel na lesní asfaltku a někdo zavřel závoru. On se pak na zpáteční cestě nemohl dostat domů a čekal tam, až někdo přijde a přenese mu kolo kolem závory. Tyto závory mívají výřez pro cyklisty nebo se objíždí bokem. Probrali jsme i téma kdy člověk potřebuje chvíli soukromí. Já prostě opřu kolo o strom a za chvíli jedu dál. On to tak udělat nemůže. Nakonec jsme si řekli, že musíme jet. Já jsem nechtěl jet domu za tmy.

Hradiště jsem projel po rozestavěné cyklostezce podél kanálu a pak jsem jel po cyklostezce až do Spytihněvi. To už, ale dobře znáte. Přesto, že byl teplý den, tak bylo chladno a musel jsem si obléknout bundu. Domů jsem přijel až večer hladný jako vlk.


Ujel jsem 117 km. Slunečné počasí se studeným větrem.
25.09.2009